Na internetu a v médiích lze najít velké množství polopravd, které se okolo článku 13 šíří.
Chápeme, že je to téma kontroverzní, ale to nejdůležitější je, aby každý, kdo na to chce mít názor, znal i fakta, jež se s novou legislativou pojí.
Sepsali jsme tedy všechny možné nepravdy a z kontextu vytržené informace, které jsme na internetu v souvislosti s novou legislativou našli, a pokusili se vám přesně a přehledně sepsat, jak to s článkem 13 ve znění předloženém JURI opravdu je.
„Tato úprava se týká všech poskytovatelů služeb sdílení obsahu online, který je nahráván uživateli!“
„Přijetí článku 13 bude znamenat konec Wikipedie a ohrozí činnost neziskových organizací!“
„Přijetím článku 13 hrozí cenzura internetu!“
Nikoliv – je to populistické strašení občanů ze strany aktivistů hájících zájmy nadnárodních platforem. Směrnice nezavádí žádnou obecnou povinnost filtrovat obsah! Vyhledávat by se měl obsah, který je chráněn autorským právem, a to na základě informací dodaných ze strany nositelů práv tak, aby platformy tento obsah byly schopny určit. Navíc je tu bezpečnostní klauzule – pokud se ukáže, že byl obsah zablokován neprávem, platformy jej musí vrátit, a to za přísnějších podmínek než dosud. Článek 13 se dotkne zejména nadnárodních online platforem, nikoliv internetu jako takového. Pro běžného uživatele nezavádí žádnou povinnost ani zákaz.
Nadnárodní platformy již dnes masivně monitorují chování spotřebitelů na internetu s cílem prodávat reklamu a generovat své zisky. Každý z nás zaznamenal, že je nám podsouvána reklama na zboží, které jsme si prohlíželi na jiných stránkách, a přitom čteme zprávy.
„Směrnice přehazuje veškerou odpovědnost a náklady na platformy!“
To není pravda, nositelé práv musejí na vytvoření svých děl, která platformy využívají zatím zdarma, vynaložit svou vlastní práci, úsilí i finanční prostředky. Směrnice navíc předpokládá spolupráci nositelů práv s platformami – zejména tím, že mají dodávat platformám potřebné informace, aby mohli svá díla chránit. S tím jsou spojeny také určité náklady.
„Směrnice omezí běžného uživatele, který nebude moci sdílet zajímavé odkazy se svými přáteli na sociálních sítích!“
Vůbec ne, právě naopak! Běžný uživatel bude moci i nadále sdílet autorsky chráněný obsah, a navíc s právní jistotou, jelikož obsah nahraný uživateli na tyto platformy bude pokrývat licence, kterou tyto platformy musejí získat. Cílem této směrnice je zejména zamezit parazitování nadnárodních platforem na bohatém evropském kulturním dědictví a posílit jejich odpovědnost za licencování sdíleného obsahu.
„Na internetu budeme narážet na problémy se zavedením automatizovaných filtrů!“
Nadnárodní platformy již dávno obsah filtrují, a to výhradně k reklamním účelům a s cílem navýšit svůj zisk. Celý internet je postaven na monitorování chování spotřebitelů a indexaci dat.
Zavedení automatizovaných filtrů neohrozí ani začínající start-upy. Dnes již existují cenově dostupná řešení v nízkých řádech desítek tisíc a dá se očekávat, že s rozmachem tohoto odvětví budou ceny klesat.
„Přijetím článku 13 se zabrání tvorbě a sdílení memů!“
Na sdílení memů se vztahuje výjimka z autorského práva (stejně tak jako na parodie, citace, krátké výtahy, citáty, úryvky, výstřižky apod.) Článek 13 to nezmění a lidé budou moci i nadále sdílet své memy.
„Hudba je snad pro všechny, proč řešit její sdílení na internetu?“
Jde o společenskou odpovědnost a vytvoření spravedlivého prostředí na internetu. Tzv. „Fair Trade Copyright“ by měl být samozřejmou cestou vyspělé evropské společnosti.
Nyní je nastolen tzv. hodnotový přesun, kdy z reklamy na online platformách profitují často výhradně pouze platformy, a k umělcům se dostává jen mizivá část, v mnoha případech dokonce vůbec nic z celého objemu finančních prostředků.
